autor: rok:

Reporty z 32. dne cesty

 autor: Aleš Jahelka, léto 2019
Na svůj osmý Den cesty jsem se velmi těšil a to prakticky už od konce jarního DC. Jedná se o závod, který mě neuvěřitelně chytnul a dostal jsem se s ním do míst, která bych normálně nikdy neprošel. Jelikož byl tentokrát zvolen start v Přelouči, jenž mám necelou hodinu cesty od domu, byl začátek velmi příjemný, protože jsem se mohl vyspat do sytosti a nemusel moc přemýšlet nad dopravou. Počet účastníků byl tak akorát, ve startovce jsem našel pár známých, počasí vypadalo slibně a trať zajímavě. Rozhodně vše ukazovalo na zajímavý den.
Na startu jsem chvilku hledal registraci, ale nakonec jsem ji našel. Ještě před startem jsem potkal kolegu Frantu, který se mnou šel celou jarní část a tentokrát se k němu připojil i jeho syn. Stíháme spolu prohodit pár slov 3, 2, 1...start. Trasa vede nejprve po asfaltových cestách, ale pak se začíná klikatit a stoupat do mírných kopců. Jdeme všichni společně, ještě s Karolínou a pár dalších lidí na trase střídavě míjíme. Za K2 následuje první menší pauza, lehčí sváča a něco k pití. Dále pokračujeme až do Lichnice, kde si sedáme na langoš a kofolu. Počasí je velmi příjemné, jdu jen v tričku a musel jsem ohrnout i kalhoty. Dále následuje pauza v Třemošnici, kde v místním krámku doplňuji zásoby.
František si udělal domácí úkol a asi 40km trasy si předem již prošel, za což ho velmi chválím - ušetřil nám spoustu bloudění. U Seče se začíná již ochlazovat, ale pokud člověk jde, vůbec to nevadí. Kontrola na zřícenině Oheb se těžko hledá, ale naštěstí je nás tu aspoň deset, takže ji nacházíme. Pak oblékám bundu a po pár dalších kilometrech je nutné vytáhnout i čelovku. Trasa vede lesem a jsou tu celkem nepříjemné kořeny, které se musí překračovat. Na Horním Bradle jdeme na chvíli do hospody, kterou již evidentně několik závodníků navštívilo a několik zde ještě sedí. Na panu hostinském je vidět, že má dost a i jídelní lístek je prořídlý, ale na osvěžení, ohřátí a chvilku odpočinku, restaurace bohatě stačí.
Následuje úsek do Hlinska, který jdeme za tmy. Zde jsem si vyhlédl noční kebab, který má otevřeno až do čytř do rána, jsou tři, takže jej bez problémů stíhám. Zde se od skupiny odděluji a jdu na pauzu. Chvilku uvažuji nad prvním ranním vlakem, ale nakonec zvítězí chuť jít ještě dál a tak po malém občerstvení pokračuji ještě do Herálce. Jdu již sám s občasným potkáním jiných závodníků.
Do Herálce přicházím kolem šesté, ještě je čas, než pojede autobus a tak jdu kousek po trati na první rozcestník, kde závod ukončuji, jedná se kilometr 82,4. Následuje návrat na autobusovou zastávku, kde se již několik závodníků snaží ohřát pod alufólií. Ze vlastní zkušenosti vím, že jak si sednu, dá se do mě zima a je konec, proto postávám, než přijede autobus. Cesta domů mi trvá asi čtyři hodiny a musím čtyřikrát přestoupit, ale i tak se stíhám alespoň trošku vyspat.
Na závěr si dovolím pár postřehů a zkušeností. Kdo nemá nachozeno, je nesmysl plánovat, že na prvním DC dám hned stovku a ještě si pak půjdu zahrát tenis. Když jsem šel první DC, tak jsem dva dny přemýšlel, co dát do batohu a stejně jsem půlku věcí neměl a druhou půlku táhnul zbytečně :-) (teď mám hotovo za pět minut a většinou využiji vše). Závod je opravdu o zkušenostech a každému sedne něco jiného. Je super jít s někým, alespoň část trasy, trochu pokecáte, trochu vyčistíte hlavu a poznáte i super lidi, čímž zdravím všechny, se kterými jsem mohl pokecat a závod mi rychleji a příjemněji utíkal.
Rozhodně děkuji organizátorům za super závod, nádhernou trasu, asi nejlepší, kterou jsem zatím šel, ne moc prudkou a s krásnými výhledy, cesotu bylo dost možností jak doplnit zásoby, jen bohužel návrat domů byl zdlouhavý, ale holt nikdy nejde vše dokonale. Už teď se však těším na další ročník a další zajímavá místa.

 autor: Tomáš Štec, léto 2019
Vlak z Prahy je v Přelouči načas, takže máme 40 minút do štartu. Tritas s prezenciou sa síce snaží schovať v bočnej časti čakárne, ale nakoniec ho viac-menej všetci nájdu. Päť minút pred štartom dávame vonku posledné pokyny a potom je asi 15 sekúnd po 09:30 ráno a Tritas velí „štart!“.

Vyrážame po zelenej do Klenovky, potom skratkou do Veselí. Nasleduje červená cez Jedousov, na rázcestí U kříže si odskakujem do krovia a o 400 metrov nasleduje K1. Sem to trvalo 65 minút. Kým si zaznačím kontrolu a vytiahnem nejaké jedlo a pitie, prichádzajú Eva s Tritasom a tak sa k ním pridávam. Kam vlastne na dnešnom DC idem? Na jar mi to nesadlo, prešiel som asi 55 km z 90, teraz sa pohrávam aj s možnosťou skončiť večer. No, pôjdem, kým to pôjde, a až to nepôjde, tak začnem zisťovať, ako sa dostanem domov.

Som zvedavý, či Tritas napíše svoj report. Pôvodne nemal vôbec vyrážať na trasu, len v Přelouči odštartovať. Na chrbte väčší batoh, kde má, mimo iné, pár kníh na strávenie čakania a veci na plávanie. Okrem toho na nohách rifle, a mestské botasky. Jedlo a pitie sa mu už do batohu nevošlo, tak si ho nesie v igelitke – taký príkladný pochodník.

Takto v trojici sa dostávame na Lichnici, kde kontrolu zapisujeme o pol tretej. Ja si v stánku pod hradom dávam Kofolu, Eva zmrzlinu a Tritas dva hotdogy. Potom schádzame do Třemošnice, kde sa najprv zastavíme v potravinách a potom si v reštaurácii dávame obed. Okolo štvrtej potom vyrážame na ďalšiu cestu k Seči.

Je po pol šiestej, Tritas sa s vybitým mobilom a hotovou dennou prechádzkou chystá na autobus zo Seče o 18.12. Záludné ale je, že autobus nezachádza do Seče, ide iba cez časť Kraskov, kam to má Tritas najkratšou trasou asi 4,5 km. Takže necháva Eve vodu a vyráža na rýchly postup s výhľadom na skrátenie trasy stopom. No a my, už len vo dvojici s Evou, vyrážame po ďalšiu kontrolu na Oheb.

V Ústupkách si vo vyžratom bufete dávame posledné kvapky Vinei – Kofola došla už dávno, Vinea došla v priebehu čapovania našich pohárov. Odkladám slnečné okuliare do batohu, ale ešte nevyťahujem čelovku. Po vyrazení mám plné ruky, takže mi Eva za pochodu lúpe vajíčko. Bez čeloviek ešte pokračujeme na Mladiny, ale ten záver už je náročný – byť kontrola o kilometer ďalej, asi vytiahneme čelovky už pred ňou.

Do noci vyrážame s Evou teda sami. Len pred Trhovou Kamenicí, pri letnom tábore Chrudimka je nejako živo a spoza plota nás povzbudzuje pár ľudí. V Trhové Kamenici stretávame postupne dvoch ďalších pochodníkov, s jedným z nich pokračujeme smerom na skanzen Vysočina, kde sa doobliekame – napriek predpovedi je pomerne chladno. Eva spomína na zážitky z prechádzania trasy s deťmi. Na Stanském mlýně sme o jednej, je tam svadba. Keď si na 10 minút sadneme, postupne nás dobehnú aspoň štyria ľudia.

Potom už sme v Hlinsku, prechádzame okrajom, za kontrolou pri Lipe skusmo hľadám spoje a on ide za hodinu prvý ranný vlak. Ale my pokračujeme ďalej. Už sa nám to nejako vlečie. V Herálci sme za svitania, v zastávke nachádzame Ladu s parťákom zabalených do termofólie – kým pôjde autobus, majú ešte hodinu a pol času a už tam, podľa vlastných slov, čakajú asi tri hodiny. Ladu v jej plánoch na stovku a dobrom tempe zradilo trávenie.

Pridáva sa k nám Fazol s parťákom, dokonca ďalej po trase vyrážajú ešte pred nami. Na výstupe na Devět skal poriadne pridávame, hore sme o siedmej, už vyšlo Slnko a dosť fúka. Potom už prichádza žltá, červená, neustále rozoberám zostávajúci čas a kilometre do Sněžného – vyzerá to tak, že by sme Sněžné mohli stihnúť nielen na autobus o 09:55, ale dokonca i do konca časového limitu. Teda, navigácia na mapy.cz mi neustále podsúva priemernú rýchlosť 3 km/h a Sněžné o desiatej, ale keďže ideme rýchlejšie, odhadovaný čas príchodu postupne klesá. Eva teda ešte rozoberá možnosť odbočiť na Kadov, alebo na Krátkou, kde ten autobus tiež zastavuje, je to o chlp bližšie, a naviac tam ten autobus ide o niečo neskôr.

Časový plán nám nabúrava strmý a kamenitý zostup z Malinské skály, ale i z toho sa oklepeme a šliapeme odhodlane ďalej. Tá hromada vrstevníc pred Sněžným znamená stúpanie, ale to už zvládame a na zastávke v Sněžném sme asi päť minút pred časovým limitom. Ja si idem do otvorených potravín pre Kofolu, ostatným sa nepáči mať na konci vzdialenosť 94,9 km, takže využívajú čas a vyrážajú ďalej po trase doplniť si aspoň tých sto metrov, prípadne viac, podľa toho, čo stihnú. S Kofolou tiež vyrážam za nimi a pred koncom limitu si pripisujem ešte 200 metrov. Ha, tak nie, ona tá zelená odbočuje doprava, takže po trase len 150 m.

Takže 95 km je môj nový najlepší výsledok, keď som si ten predchádzajúci zlepšil o… 200 metrov! :-D

Fotky: http://atrey.karlin.mff.cuni.cz/~jeffer/index.php?p=foto&gal=male_akcie_2019&pg=5